NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zde je jedna z mých nejmilejších instrumentálních nahrávek minulého roku. DIOS TRIO produkují pohodový instrumentální post rock, který často koketuje s rytmickou hravou matematikou a dává vyniknout výtečným nápadům a instrumentálnímu umu protagonistů, aniž by tito hudebníci působili jako chlubítka s tučným nápisem na tričku „hele co všechno dokážu zahrát“. Představuju si, že tato kapela hraje k lidem zády, aby se mohla soustředit na svoje náladové parády, které se velmi obrazně a hmatatelně promítají do jejich hudby. Trochu mi připomínají introvertní autisty, kteří byli obdařeni hudebním géniem. Takoví rockoví Rainmani. Znatelné jsou i vlivy kapel jako TERA MELOS nebo THE FALL OF TROY, jen mi oproti nim DIOS TRIO přijdou takoví nějací osobnější. „High On Bikes“ je hudební člověčinka, civilní až nadoraz a tím obyčejně přitažlivá. Kytarový soundtrack k životu. Nenásilná a zlehka zahraná, sympatická instrumentálka, která je prostě stvořena pro všední pracovní den, kdy se zdrchaní proderete vírem velkoměsta do svého křesla a řeknete si „konečně doma“...pravil Plzeňák jako poleno (pozn.)
8 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.